Jdi na obsah Jdi na menu
 


Michálkovice u Ostravy


 

Obrazek

 

 

          Více než třítisícová obec Michálkovice o rozloze 2,89 km²  je od 24. listopadu 1990 městským obvodem slezské části statutárního města Ostravy jako jedna z původně 34 samostatných obcí, které dnes společně tvoří katastr města. Pravděpodobně již od svého založení v polovině čtrnáctého století byla majetkem těšínských knížat, přičemž první písemnou zmínku lze nalézt už 12. září 1440 a to v souvislosti s darováním Michálkovic, Polské Ostravy a dalších obcí těšínskými knížaty Vladislavem a Přemkem pánům z Tvorkova.

          Hlavním pramenem k dějinám Michálkovic do roku 1848 jsou v Zemském archivu v Opavě uložené urbáře, kam vrchnost zapisovala povinnosti poddaných. Prameny k novějším dějinám obce se nacházejí v Městském archivu Ostrava, přičemž část zdejšího fondu je zpracována v inventáři Archiv Městyse Michálkovice. V Městském archivu jsou uloženy rovněž dvě obecní kroniky obce, psané v rozmezí let 1922-1931 a 1932-1961. Prvním kronikářem byl odborný učitel v Michálkovicích Fr. Zelníček, další zápisy prováděl ředitel měšťanských škol Jůlius Ptáček. Po připojení Michálkovic ke statutárnímu městu Ostrava v roce 1941 již nedošlo ke jmenování kronikáře v obci a v zápisech, končících v r. 1938, nebylo pokračováno. K jejich obnovení došlo až v r. 1953, kdy byl vedením obecní kroniky pověřen matrikář Josef Drobík, který se retrospektivně vrátil k chybějícím letům. Opravdovým skvostem pro poznání minulosti Michálkovic jsou čtyři obsáhlé díly farní kroniky psané v průběhu let 1943 - 1949 zdejším farářem Václavem Petrem.

          Název vsi je odvozený nejspíš podle jména místního lokátora Michala nebo Michálka. Až do roku 1848 byly Michálkovice součástí slezskoostravského panství. Výjimkou bylo pouze období let 1630 - 1714, kdy byly nejdříve v majetku Jiřího Gošického z Gošic a od roku 1636 Gočálkovských z Gočálkovic. K slezskoostravskému panství je znovu připojil v roce 1714 Jindřich Vilém hrabě Vlček z Dobré Zemice. 27. ledna 1866 se však opět osamostatnily a dne 1. dubna 1907 byly povýšeny dokonce až na městys.

          Michálkovice byly typickou zemědělskou vesnicí. Např. v roce 1843 se nezabývaly zemědělstvím z padesáti rodin zde žijících pouze dvě. Radikální proměnu přinesla vsi těžba uhlí. Už v roce 1843 zakoupil rakouský erár zdejší kutací pole a začal hloubit jámu Ferdinand, v roce 1850 pak jámu Michal. O šest let později tudy začala směřovat své aktivity Severní dráha Ferdinandova. Ta nejdříve odkoupila jámu Michal, následně začala s hloubením jam Petr a Pavel. V roce 1868 byla zahájena výstavba jámy Jan a v roce 1879 jámy Josef. V letech 1913 - 1915 se těžba koncentrovala na jeden z nejstarších dolů - jámu Michal (později Petr Cingr). Ostatní jámy sloužily jako jámy větrné.

          Tento průmyslový boom se pochopitelně velmi výrazně odrazil v neobyčejně rychle stoupajícím počtu obyvatel, jeho národnostní skladbě a ve stavebním rozvoji. Nejstrmější vzestup je spojen s rozvojem těžby uhlí a kulminuje počátkem 20. století. V roce 1843 žilo v Michálkovicích 275 obyvatel, v roce 1890 již téměř tři tisíce. Do roku 1910 se počet zvýšil na 6 818 osob. V období první republiky začalo docházet k pozvolnému poklesu. V roce 1930 zde žilo 5 702 lidí, v roce 1991 bylo v obci přihlášeno 2 446 obyvatel.

          Stoupající význam obce v rámci regionu v těchto letech spatřuji i v tom, že již na počátku září 1912 byla tehdejšími Slezskými zemskými drahami slavnostně otevřena tramvajová trať spojující Michálkovice s tehdy Polskou Ostravou, konkrétně linka č. 11 Smetanovo nám. - Michálkovice, která byla provozována až do roku 1954. Po válce bylo rozhodnuto, že úzkorozchodná tramvajová spojení budou postupně nahrazovány trolejbusy a v prosinci 1953 došlo i na Michálkovice otevřením v rámci Ostravy v pořadí čtvrté  trolejbusové tratě linka 54 (linky A,B,C byly přeznačeny na 51-53 v dubnu 1954) na trase: Most pionýrů-Michálkovice. Není bez zajímavosti, že tato trať měla původně vést až do sousední vsi Rychvald (zhruba dvakrát větší než Michálkovice), ovšem v cestě jim tehdy stál velice nízký podjezd pod důlní vlečkou, kudy projel jen autobus. A když pak v šedesátých letech byla konečně vybudována nová silnice na Rychvald, chyběla již politická vůle...

          V současnosti je v obci evidováno 835 adres na 72 ulicích (Besední,  Binarova,  Bláhova,  Boháčova,  Bolkova,  Briketářská,  Čihalíkova,  Dolasova,  Dr. Polacha,  Dr. Šusty,  Ferdinandská,  Františka Davida,  Františka Zelníčka,  Gogolova,  Holandská,  Hukvaldská,  Charvátova,  Chleborádova,  Ing. Pláteníka,  Ing. Štillera,  Kamarýtova,  Kasalického,  Kavalova,  Klejchova,  Kurnického,  Legerova,  Lechova,  Lesní,  Listová,  Liškova,  Mezi Keři,  Mezi Zahradami,  Michalské náměstí,  Mrazná,  Na Svém,  Na Větérce,  Na Vršku,  Obecní,  Panská,  Pavelská,  Petrská,  Píseckého,  Pod Duby,  Pod Kaštany,  Polákova,  Příkopní,  Radniční,  Rajská,  Rychvaldská,  Sedenina,  Skřivánčí,  Sládečkova,  Slámova,  Slunná,  Smíškova,  Studničkova,  Šiškinova,  Štěpničkova,  Tvrdého,  U Hrušky,  U Kříže,  U Lékárny,  U Pošty,  U Vody,  Violina,  V Nálesí,  Vojtěšská,  Vrublova,  Východní,  Zájezdní,  Zvoníčkova,  Župní)

          Původním pečetním obrazem Michálkovic byl pluh, který charakterizoval ryze zemědělský ráz obce. Toto vyobrazení bylo navíc doplněno písmeny OM, což značí obec Michálkovice. V roce 1928 obec začala používat nový znak. Vzhledem k tomu, že Michálkovice leží ve Slezsku, v děleném štítě nahoře vyrůstá polovina slezské orlice. V dolní polcené části jsou umístěna v zeleném poli vpravo zkřížená hornická kladívka připomínající těžbu uhlí. V modrém poli vlevo je srp, který naznačuje původní zemědělský charakter obce.